Bydleli jsme s manželem v paneláku a rozhodli jsme se, že to není úplně ono a koupili starší rodinný domek. S námi se stěhovala trpasličí pudlička, takové naše gaučo. V srpnu 2008 by oslavila 13 let, kterých se bohužel nedožila... Pretynka se k hlídání baráčku moc nehodila a tak jsme se s manželem rozhodli pořídit pořádného hlídače. A stalo se, v březnu 2003 jsme si přivezli štěňátko rotvíka. Byla to fenka bez PP a jmenovala se Bianca. Přihlásila jsem se na cvičák a začalo mě to opravdu bavit. Jenže u fenečky se brzo projevily zdravotní potíže. Měla těžkou dysplazii a už jako mladý pejsek dost kulhala. Složila zkoušku a pak už jsme cvičit přestaly. Chodily jsme na cvičák jen na procházku a popovídat si s kamarády.

          Začala jsem přemýšlet o tom, že si pořídíme dalšího pejska. Byla jsem se zas podívat na cvičáku, kde probíhaly zkoušky. Byl tam i můj budoucí chovatel Michal Prokeš s fenkou Almou . Ptala jsem se, jestli neví o nějakém štěněti a on odpověděl, že shodou náhod má štěňata doma. Že má ještě volnou fenku a pejska. A bylo rozhodnuto. Červnové odpoledne 2005 jsme si vezli malou Adriu z Mirealu domů. Chodila jsem s ní cvičit, absolvovala svod, složila dvě zkoušky, objela nějaké výstavy a vše vypadalo nadějně. Po roce stáří jsme u veterináře zjistili, že má Adria srdeční vadu. Přepadla mě beznaděj. Probírala jsem to s mým chovatelem a zkonstatovali jsme, že to byla veliká smůla. Nabídl mi, že by si Adrušku vzal zpátky a dal mi štěně z dalšího vrhu. Bylo to obrovské vstřícné gesto a já jej přijala. Adruška se dostala k jeho mamince, kde plní úlohu hlídače rodinného baráčku a domácího mazlíčka. Je milována a má se skvěle, což mě neskutečně těší. Zbývalo jen počkat, až se narodí nová štěňátka.

         Mezitím se mi ozvali manželé Šmejkalovi, že budou pořádat LVT a jestli pojedu. Řekla jsem, že nemám s čím cvičit a že čekám na štěně. Nasměrovali mě na chovatelskou stanici na Slovensko , ať se jedu podívat, že tam pan Ján Kováč má krásná štěňata. Nu což, podívat se můžeme a jeli jsme. Ale jak to bývá, jeli jsme se „jen podívat“ a samozřejmě jsme si vezli v únoru 2007 chlupaté štěstí v podobě malé Olympie Kovi-rot domů. Alence a Pepovi jsem moc vděčná, že mě tam tenkrát poslali a zkontaktovali mě s panem Kováčem.

         Po té se v červnu narodila mladší sestra Adrušky. Dostala jméno Bianka z Mirealu. V létě 2007  jsme Olympii dovezli kamarádku. Nakonec mám holky dvě a jen doufám, že smůlu máme už vybranou. Dnes už se trochu obávám  plánovat, člověk míní a život mění. Stojíme  opět na začátku. Mám však své sny a doufám, že se mi podaří nějaké z těch snů krůček po krůčku společně s rotvindama naplnit.

          V roce 2008 nám byla zaregistrována chovatelská stanice. Její název Bianco Dux je z části odvozen jako památka na naší první rotvajlerku Biancu a další část se váže k našemu bydlišti Duchcovu. Na štěňátka si budeme muset ještě počkat, neboť holky jsou samy ještě malé a čeká nás  spousta práce. Ale věřím, že se postupně prokoušeme a to i díky spoustě přátel, kteří mi pomáhají  a radí s výcvikem, výstavami a vůbec se vším, co se pejsků, chovatelství a veterinární péče týká. Bez nich by to bylo všechno mnohem mnohem těžší...