|
V neděli po ukončení výstavy v Mladé
Boleslavi jsme přijeli do Cvikova na 2.ročník Letního výcvikového tábora
pořádaného pobočkou RKČR Bez hranic. Fenky unavené z horkého dne na výstavišti
jsme ubytovali v krásných nových odkládačkách a dali se do stavění stanu a
vykládání věcí z přeplněného auta.
Hned druhý den nás počasí začalo pěkně školit. Zima, déšť či přeháňky měly do
prázdninového července hodně daleko a bydlení ve stanu opravdu stálo za to… Ale
pro výcvik a pro naše pejsky počasí bylo super a tak se nelenilo a cvičilo. Rána
patřila stopám, neboť terény ve Cvikově se k tomu přímo nabízejí. Po té na place
probíhaly poslušnosti pod dohledem výcvikářů a obrany se trénovaly v podvečer.
Musím poděkovat Darje za obrovskou pomoc na stopách, kdy se mě a oběma mým
holkám dvakrát denně věnovala. Na konci týdne byl vidět znatelný pokrok u
Olympie i Bianky, ale hlavně u paničky :-)) Často největší chyby způsobuje
element na druhém konci vodítka…
Úterý patřilo obranám, kdy do Cvikova přijel figurovat Jarda Labík. Myslím,
že pro většinu z nás to byl zážitek moci si zatrénovat na jednu z našich
figurantských špiček. Psi se také snažili a odměnou nám byla figurantova
spokojenost a pochvala výkonu našich čtyřnohých kamarádů.
Během týdne také vrcholily přípravy na páteční svod mladých a bonitaci.
Počasí se obrátilo a naštěstí účastníci této akce nemokli, ba naopak, pod
slunečními paprsky shazovali ze sebe jednu vrstvu za druhou. Myslím, že svod i
bonitace proběhly hladce. Měli jsme možnost shlédnout 18 mladých rotíků na svodu
a 5 zvířat na bonitaci. Naše Bianka úspěšně splnila svod, s tím jak se předvedla
a s jejím ohodnocením jsem maximálně spokojena.
Tábor se blížil ke konci a jak už bývá zvykem na víkend byly naplánované
zkoušky. V sobotu NZŘ, který měl v režii Jarda Tišl a v neděli IPO, které pískal
Kája Nedvěd. Naštěstí skóre vyhráli oba dny psovodi nad rozhodčími a všichni si
mohli oddychnout, že náročný konec týdne je za námi.
Týden se přehoupl, mohli jsme balit, bilancovat a hodnotit 2. ročník
tábora. Můj plán splnit svod u Bianky a pak zapracovat hlavně na stopách se
splnil. Myslím, že kdo chtěl cvičit, mohl být spokojený a odnesl si spoustu
dobrých rad a postřehů. Co se týká zázemí, také není co vytknout. Celý tábor
byla v provozu i kantýna a bylo o nás od snídaní až po večeře postaráno, vlastně
až po noční občerstvení :-) …díky Kubo! Organizace tábora se povedla, včetně
svodu, bonitace a zkoušek, za to patří Darje Kahanové velké díky.
Závěrem trochu z jiného a subjektivního úhlu pohledu: Co se naplánovat a
zorganizovat nedá, je nesourodost kolektivu a jakési sortování do skupin na
mistry a nemistry, hodnocení psů, kteří jsou dobří, kteří jsou horší a kteří
úplně nejhorší a podobně i jejich páníčků. Tohle na tábor a vůbec mezi partu
nadšenců nepatří. Nevím, jestli tento postoj zrovna podpoří a dodá chuti do
další práce a dalšího snažení. Ne každý má schopnost a ambice těch nejvyšších
soutěží a přesto jeho rotík je pro něj nenahraditelný. Všichni by měli táhnout
za jeden provaz, vždyť nám jde o to samé a to jsou naši pesani. Ti zkušenější
tím spíš by měli podpořit méně zkušené a ne je srážet. Chyběla mi zde
profesionalita a trocha empatie. Nějak to nemohu vstřebat. Zbytečně to vneslo
stín do mých vzpomínek na tento tábor…
Fotogalerie
(za fotky děkuji manželům Čermákovým a Tomášovi Rysovi)
|